sobota 31. srpna 2013

POHÁDKA O CHYTRÉ SELCE






  Řekl sedlák selce, než šel do lesa:
"Připrav pekáč, rozpal v troubě,
 pozval jsem dnes na holoubě kmotra Matesa.

Ať tu na mě počká, než naložím vůz.
Zatím upeč holoubata nadívaná do kulata, pro každého kus."


Mlsný kmotr Mates přišel co by dup.

Dobře věděl, že mu selka 

nedá kucmoch od pondělka, 

nebo kubu z krup:


"Než se sedlák vrátí, kmotře Matesi, 
 naberte si v sadě hrušky, 
 ať nejdete bez výslužky, 
 pochutnáte si!" 





Točila se selka jako o hodech.

Když vytáhla holoubata, 

zavoněla kůrka zlatá, 

až to bralo dech.



"Jedno z nich mi patří, 
 to je jistá věc" 
 kurážně si selka dupla
 a své holoubátko slupla, 
 než by řekl švec.

Kůrka byla zlatá, vnitřek růžový,
porce malá a chuť velká
a tak snědla mlsná selka oběd mužovi.

  Jedno holoubátko chladne v pekáči:
"Nač je sušit? Tak to sním.
  Stejně ani nevím co s ním, pro tři nestačí."


 Teď musela selka vyzrát na muže.
Začla koumat, jak se vylže,
aby sedlák uvěřil, 

že za nic nemůže.



"Tam, kde není vina, 

 není ani trest.

 Kdyby kmotr Mates utek, 
 mohla bych ten černý skutek
 klidně na něj svést!"

Kmotr Mates kouká - hoří někde snad?
Selka k němu běží sadem:
"Zachraňte se kmotře zadem, 
máte-li se rád!

Sedlák se nám zbláznil!
Už se utíká!
Řádí jako pominutý,
hrozí, že vám do minuty
uši ušmiká!!!"



"Proto on mě dneska ani nevítal!

 No to jsem se milá zlatá

 na ta vaše holoubata

 pěkně nachytal!"



lamentoval kmotr.
Vzal to přes humna.
Nejen, že se nepřesvědčil,
ještě selce blahořečil,
že je rozumná.

  Přijel sedlák z lesa,
  žasne, diví se:
"Kam to kmotr Mates chvátá?
  A proč nejsou holoubata
  ještě na míse???"

"Ach můj zlatý muži."
  selka naříká
"holoubátka sebral kmotr.
  Podívej se, jak ten lotr 
  s nimi utíká!!!" 



Že byl sedlák zvyklý

  dlouho nehloubat,

  za kmotrem se hnal jak zajíc,

  aby neměl suchý krajíc

  místo holoubat.


"Jedno mi dát musíš!"
 z dálky zaznívá.
 Kmotr strnul:"Rány boží,
 on se nějak dostal k noži, 
 blázen bláznivá!!!"


Tak se oba honí,
zradu netuší.
Jeden běží za pečení 
a ten druhý v přesvědčení,
že jde o uši.

To se ví, že selka pro ně nepláče.
Z dlouhé chvíle může třeba
vylizovat skrojkem chleba
šťávu z pekáče.

Kmotr zmizel v lese aniž něco dal.
Sedlák smutně šlapal domů
na brambory a nic k tomu.
A co bylo dál?

Povídali vrabci, co tam seděli,
že se selka polepšila,
sedlákovi přilepšila
husou v neděli...

Žádné komentáře:

Okomentovat