neděle 23. srpna 2015

MŮJ TATÍNEK

9.11. 2014 umřel můj tatínek.

Měl rakovinu. Zemřel doma, po měsíci a půl, kdy jsme se o něj s maminkou a celou rodinou starali.

Nejdřív byl soběstačný, potom už mu dělalo problém vstát, sedět, jíst... poslední dny už i pít.
Jemu, který byl celý život neskutečně pracovitý, samostatný...
Byl statečný, nerad obtěžoval okolí svými problémy.

Úžasné bylo sledovat, jak bere věci tak, jak jsou... a při všech plenách, nevolnostech a dalších věcech si naprosto zachoval svou úroveň.

Ne tím, že by to vše popíral, ale tím, že to bral tak, jak to bylo, ale neztotožňoval se s tou situací.
Jakoby neustále vyzařoval něco jako: "toto není moje podstata"...

Byl neskutečně bystrý, přítomný, tady. A to i v posledních dnech.
Zdálo se, jakoby mysl nechtěla nechat tělo odejít.

Měli jsme proto obavu, že s námi  díky své vrozené vytrvalosti a celoživotně udržované fyzické kondici bude ještě dlouho.... v bolestech... že to bude těžké a modlila jsem se, aby si dovolil odejít v klidu, smířený, aby našel cestu do Světla k Bohu.

Modlila jsem se, aby Bůh stál při něm, aby Svatý Tadeáš a andělé provázeli jeho duši.
Aby ho neopouštěli.

A neopustili... tatínek zemřel ve spánku! V klidu, po bohu své ženy.

Já jsem spala ve druhé místnosti.
A přes velké vyčerpání jsem se sama od sebe "náhodou" po dvou hodinách spánku probudila přesně ve chvíli, kdy tatínek naposledy vydechl.
Je úžasné, že v TU chvíli se na něj maminka opět "náhodou" dívala, přesto, že občas podřimovala, přesto, že tatínek byl klidný... TU chvíli viděla přesně, jemně vydechl... a už se nenadechl.

... smrt nemusí být hrozná. Je spíš v jisté rovině velmi krutě absolutní...
... a neskutečně mystická...

Žádné komentáře:

Okomentovat